Naše škola se přihlásila k projektu organizace Člověk v tísni, který je určen základním a středním školám.
Tento projekt prostřednictvím projekcí filmových materiálů, diskuzí, besed, výstav, publikací, seminářů i metodických textů seznamuje žáky s tématy, které jsou důležité pro formování základních občanských postojů a rozvoj osobnosti. Pracuje s tak elementárními pojmy jako je identita, svoboda, závislost, strach, násilí, oběť, spravedlnost, respekt, pomoc, láska apod. Projekt pomáhá rozvíjet klíčové kompetence žáků a představuje vhodný a ucelený materiál pro realizaci průřezových témat školního vzdělávacího programu.
Přehled filmů z projektu Příběhy bezpráví - Jeden svět na školách.
Během let, kdy je naše škola zapojena do tohoto projektu, jsme shlédli následující filmy:
Nebe nad Evropou
F. Peřina, J. Wiener a F. Fajtl patřili mezi řadu českých letců, kterým se po nacistické okupaci Československa podařilo odjet do Anglie, kde ve službách Britského královského letectva bojovali proti nacistům. po skončení 2. sv. v. se do vlasti vrátili jako hrdinové. S nástupem komunistů k moci se ale z národních hrdinů bojujících v Anglii stali na základě vykonstruovaných procesů a nesmyslných obvinění vlastizrádci.
Tenkrát
Jádrem dokumentu jsou události mezi 17. listopadem a koncem roku 1989 z pohledu hlavních aktérů "sametové revoluce". Snímek začíná záznamem studentské demonstrace na pražském Albertově. Vzpomínky I. Chauna, Š. Pánka či M. Mejstříka dokreslují záběry na tehdejší brutalitu policejního zásahu.
Kousek nebe
Film, natočený na motivy povídky Jiřího Stránského Štěstí, vypráví milostný příběh z krutého prostředí komunistického kriminálu 50. let. Je výpovědí o lásce, přátelství a soudržnosti, která lidem pomáhá důstojně přežít v nejtěžších obdobích jejich života.
Ó, ty černý ptáčku
Během druhé světové války existovaly na našem území 2 koncentrační tábory pro Romy. Při jejich zřizování v rámci Protektorátu Čechy a Morava se nacisté mohli bez problémů opřít o zákon z roku 1927, ve kterém tehdejší československé úřady odmítají Cikánům občanská práva. V duchu nacistických nařízení o „potírání cikánského zlořádu“ zde pak byli internováni příslušníci romské populace. Pro velkou část z nich byly tyto tábory jen přestupní hranicí do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
Nikomu jsem neublížil
Zločinný komunistický režim, který přes 40 let ovládal bývalé Československo, by se neudržel tak dlouho, kdyby jeho fungování nenapomáhali samotní občané. Jako každý totalitní systém byl i ten „náš“ komunismus v praxi založen na propracovaném systému neviditelné vnitřní kontroly a represí, díky kterým se podařilo předcházet pokusům o společenský odpor. Odhaduje se, že se Státní bezpečností – hlavním orgánem, který tento mikroskopický dohled vykonával - v nějaké formě spolupracovalo až dvě stě tisíc lidí. Jak je možné, že se řadoví občané v takovém množství zaprodávali režimu? Jaké byly nejčastější motivy kolaborace a jak své činy hodnotí s odstupem let?
Za železnou oponou
Ve spolupráci se Českou televizí vzniklo DVD nazvané Příběhy bezpráví – Za železnou oponou obsahující 5 krátkých filmů. Třináctiminutové snímky pocházejí ze sérií Příběhy železné opony a Tajné akce StB a vypovídají o krutosti i absurditě přísně střežené hranice komunistického Československa. Vybrané díly přibližují jak pokusy obyvatel Československa překonat železnou oponu a prchnout na Západ, tak praktiky komunistického režimu, který se jim v tom snažil zabránit.
Ztracené duše národa
Cyklus dokumentárních filmů vznikal v letech 2000 – 2002 a v sedmi samostatných dílech představuje různé formy represe komunistického režimu vůči československým občanům. Vybrané snímky se týkají „odstranění“ důstojnického sboru československé armády vletech 1949-50, zacházení s „třídními nepřáteli“ z řad žen, vysídlování selských rodin z rodových hospodářství a oslabování pozic katolické církve v Československu.
