Co jsme se dozvěděli z kronik…..


           V přízemí zábořské fary byla umístěna stará škola zřejmě již v 18. století. Letopočet založení školy znám není, ale farní matrika narozených zmiňuje v zápise z roku 1784, že zde byl pokřtěn Antonín, syn Josefa Lásky, místního kantora.
           Od roku 1869 se stalo povinností obce, aby se starala o školu. Jelikož jiná vhodná místnost nebyla, vyučovalo se na faře i tehdy, když školních dětí přibývalo. V roce 1880 byl vystavěn domek vedle fary, kde se vyučovalo a bylo pamatováno i na byt pro učitele. Ve třech třídách bylo vyučováno až 387 dětí. V roce 1898 byl položen základní kámen k nové školní budově.
           Školní kronika je systematicky vedena od školního roku 1911/1912. Nejvýznamnějšími událostmi tehdejších školních roků byly oslavy jmenin a narozenin Jeho císařského Veličenstva, církevní akce, akce školních dětí - např. uvádění divadelních her u příležitosti dětského dne. Pro zajímavost - dětský den se konal obvykle počátkem prosince. V některém z okolních hostinských sálů, např. roku 1911 v sále pana Špačka ve Vinicích, se hrála hra Krakonoš, následující rok nacvičili žáci s učiteli hru Honza pán. Na jaře se pořádaly "stromkové slavnosti", opět vždy provázené kulturním programem.
           Začátek školního roku 1914/1915 byl již ve znamení počátku čtyřletého válečného období. Otcové žáků byli povoláni na frontu, také učitelé byli mobilizováni: službu vojenskou nastoupil p. Václav Růžička, Alois láska, Adolf Nozar. Během válečných let se sbíral kdejaký materiál - vlna, léčivé rostliny, kovy, látky apod., kupovaly se losy. V zimních měsících nebylo čím topit, a tak měli žáci od prosince 1917 do konce března 1918 volno.
           Konec války byl na zdejší škole velkolepě oslaven 13. listopadu 1918. Na jaře 6.4.1919 byla pořádána stromková slavnost a na vrchu Raholina vysázeno deset lip na počest samostatného státu.
           Léta dvacátá byla poznamenána novým duchem a rozvojem školství. Počet žáků se trvale udržoval vysoký. V roce 1919/1920 chodilo do první třídy 88 dětí, do druhé 67, do třetí 71, do čtvrté 101 (!) , do páté 40. Kulturní život byl bohatý. Každoročně se konaly slavnosti M. Jana Husa, oslavy T.G.Masaryka a J.A.Komenského. Podle J.A.Komenského byla v roce 1920 u příležitosti 250. výročí úmrtí tohoto učitele národů pojmenována.
           Roku 1924 bylo započato s přístavbou školní budovy. Ta byla dokončena již v roce 1925. Jak je uvedeno v kronice, škola v té době patřila mezi nejlepší školy Mělnicka, neboť měla 7 prostorných tříd, 2 kabinety, sborovnu a pracovnu pro ruční práce. Celá přístavba si vyžádala 230 000,-Kč Rozšíření prostor v tak krátké době jistě svědčí o dobré práci místní školní rady a obecního úřadu. A dokonce - jak se píše v kronice : "blahovůlí její (místní školní rady) i poplatnictva poskytují se všem dětem pomůcky zdarma."
           Přišel rok 1938 - mnichovská dohoda, odstoupení pohraničí. Od března 1939 nastalo šestileté období protektorátu. Projevilo se např. i častými změnami ve zdejším učitelském sboru. Činnost školy však přerušena nebyla a tradice dobré práce učitelů byla udržována. Silný tlak německého okupačního režimu byl pociťován i ve výuce. Zastavila se výuka dějepisu a historie literatury a byla nahrazena výukou německého jazyka. Školní kronika byla přerušena a zapečetěna. V období okupace byla založena kronika nová, která končí rokem 1945.
           Druhá světová válka se chýlila ke konci. V květnových dnech se vyučovalo na Krauzovně, protože škola byla obsazena tzv. "národními hosty". Ve škole byl nějaký čas i lazaret a štáb ruských jednotek. Teprve v červenci se škola vyprázdnila a mohla se připravit na nový školní rok. Opravit budovu školy pomáhali všichni občané. Pan Příhoda z Kel např. zdarma přeložil a opravil střechu, lidé sváželi do školy dříví na zimu. Dne 4. Září byl zahájen školní rok 1945/1946.
           Po roce 1948 došlo k řadě změn a reforem v celém školství. Začalo se vyučovat podle nových osnov. Postupně se přestávají konat oslavy T.G.Masaryka a 28. října, ale začínají pravidelné "šňůry" oslav J.V.Stalina, Lenina, VŘSR. Nadšeně a nekriticky se vítá vše, co přichází ze Sovětského svazu. O prázdninách se učitelé zúčastňují, cituji: "buď polních prací nebo politického školení, ženy-učitelky dozorují ve žňových útulcích".Ve škole začala pracovat Pionýrská organizace.
           Předěl v životě školy zaznamenáváme roku 1959, kdy zde byla zřízena osmiletá střední škola se sedmi třídami. Odpadlo tak dojíždění žáků od 6. ročníků do Obříství či Mělníka. Později se škola změnila v Základní devítiletou školu v Klích. Počet žáků v letech 1961/1962 byl 237 žáků v devíti třídách. V roce 1962byla při zdejší škole zřízena školní družina, která byla umístěna na MNV ve Klích v klubovně.
           Škola svými prostorami v 60. letech už delší dobu nevyhovovala, a proto bylo započato s přístavbou nové budovy. Stavba probíhala za vydatné pomoci rodičů a značnou měrou se na stavbě podíleli řemeslníci z JZD Kly. Pokračuje dovybavování školy - rozhlasovou ústřednou, promítačkou Klub, ba dokonce pětadvaceti páry lyží a bot. V zimě totiž pravidelně začaly jezdit nejvyšší ročníky na týdenní lyžařský výcvik do Harrachova, Janova apod. Dopravu na výlety a do divadel pomáhal zajišťovat patronátní závod Kafilérie Tišice.
           Přístavba školy byla dokončena roku 1965. Současně bylo v celé budově dokončeno ústřední topení na uhlí. Ve všech třídách staré budovy byly položeny nové parkety, zřízeno několik kabinetů v nové budově, což umožnilo uskladnění stále přibývajících nových pomůcek. Zřízena byla i školní dílna. Bylo vybudováno školní hřiště za školou s běžeckou dráhou a přístřešek pro ukládání kol dětí.
           Život školy pokračoval a i nadále jej zpestřovaly nejrůznější akce. S Klubem mladých diváků se každoročně jezdilo do pražských divadel, ve škole se promítaly filmy, pořádala se tělovýchovná odpoledne, exkurze a výlety. V sálech na Krauzovně a v Tuhani vystupovali žáci s kulturními programy, velmi pěkné bývaly vánoční besídky a programy MDŽ, konaly se katnevaly.
           Zavedením nové koncepce roku 1976 se stala škola opět osmitřídní. Největší rozruch celostátně způsobily tehdy množiny ve výuce matematiky. Učitelům v té době život "zpříjemňovaly" povinná politická školení, ostře sledovaná volba povolání se zaměřením získat co nejvíce chlapců pro studium na vysokých školách nebo získávání žáků do zemědělství. V roce 1977 byla dokončena výstavba školní jídelny za školou.
           Po roce 1989, po "sametové" revoluci, se začalo se systematickou a dlouho potřebnou opravou školní budovy, škola v nové demokratické společnosti začala dostávat nový vzhled. Generální oprava školní budovy spočívala v přeložení některých částí střechy na obou budovách, opravě komínů, instalaci nových okapů, opravě rovné střechy nad školní jídelnou. Byla vyměněna všechna okna ve staré budově, dlažba na chodbě v 1. patře staré budovy. Škola dostala nový kabát - fasádu na všech budovách včetně jídelny, bylo provedeno odvodnění proti vlhnutí zdí. V roce 1997 byla zlikvidována stará kotelna na tuhá paliva a nahrazena novou - plynovou.
           Stěžejní událostí roku 1998 byla oslava 100. výročí školy. Již na jaře byly slavnostně vysazeny před školou dva stromy. Hlavní oslavy proběhly 6. června 1998. Před školou byla vyvěšena slavnostní jubilejní vlajka, zhotovena zvlášť k tomuto dni.V krásně vyzdobené škole se setkali bývalí učitelé a ostatní zaměstnanci, žáci a příznivci školy, byl připraven velmi pěkný sborník, pořízena trička s jubilejním potiskem, na chodbách si každý mohl prohlédnout fotografie, kroniky, ve školní jídelně k poslechu vyhrávala kapela, bylo zde připraveno rovněž občerstvení. To vše přispělo k úspěšnému průběhu svátečního dne.
           Škola vstoupila do druhé stovky svého života, nabrala druhý dech a pustila se do velmi náročné a krásné práce s dětmi - naší budoucností.
           I v tomto období bylo třeba vylepšovat prostředí - byly vybíleny všechny kabinety, učebny,chodby, sborovna, která se propojila s ředitelnou, v tělocvičně byla položena nová podlaha, okna novější části budovy dostala nový nátěr, na hřišti byla zbourána část kolárny a na jejím místě byl postaven stůl na stolní tenis.